Škola a náš společný úkol

Pro začátek září bývá typické, že se ve většině rodin mluví o škole. Rodiny se snaží si rychle zvyknout, že mezi hlavní povinnosti se vrací povinnosti školní.

Co určitě stojí za připomenutí je fakt, že v rámci řešení všech možných ekonomických, klimatických, sociálních a dalších problémů se stále častěji hovoří právě o rozhodující roli vzdělání a vzdělávání. Hovoří se například o zásadní roli pokroku, inovací, vědy a výzkumu. O roli umělé inteligence a chytrých řešení.

Všichni asi víme, že v reálném životě je tomu tak, že zdaleka ne ze všech mohou být vědci nebo geniální programátoři. Jinými slovy ne všichni mohou mít ve škole jenom samé dobré známky. Nabízí se potom otázka, jestli, když se stejně všechno ve škole úplně bezvadně nenaučím, nebo se ukazuje, že nemám na některé předměty dostatek nadání, zda se má vůbec cenu učit a snažit se uspět, co možná nejlépe.

Vždy si při těchto úvahách a diskusích například se svými vnuky vzpomenu na jednoho z mých bývalých kolegů, který byl učitelem tělesné výchovy. Když jsme se bavili o jeho hodinách tělesné výchovy, tak mi vždy říkával, že by se tělesná výchova a výchovy vůbec neměly známkovat a že hlavním úkolem učitele tělocviku je naučit děti chápat, že jsou pohyb a péče o své tělo a své zdraví velmi důležité. Jinými slovy úkolem učitele tělocviku není Vás v první řadě perfektně naučit například výmyk, ale naučit Vás přijmout za své, za přirozené, že je třeba se přiměřeně denně hýbat a to pokud možno celý život.

Píši o tom na začátku školního roku proto, že si osobně dnes myslím, že toto je úkol učitelů všech předmětů. Tedy úkolem učitele češtiny není jenom naučit napsat žáka bezchybně diktát, ale především vzbudit jeho zájem a úctu k jazyku a bohatství různých možností vyjadřování a sdělování skutečností. Stejně tak není hlavním úkolem učitele matematiky ze všech vychovat skvělé matematiky, ale naučit žáky chápat, že matematika je důležitá, že bez základních matematických znalostí to v životě budou mít složitější a že ten kdo umí velmi dobře počítat si zaslouží úctu a nikoliv posměch.

Mít vzdělání, vzdělávání a výchovu jako prioritu v tomto pojetí potom tedy neznamená, že se v každé rodině máme snažit, aby všichni měli za každou cenu samé jedničky. Není to možné a byla by to trochu i hloupost. O co bychom se ale měli všichni snažit je, abychom si v rodinách vzdělání vážili a aby škola učila přirozenému respektu k vědeckým poznatkům a jejich významu. Rodina, společenství, které si váží vzdělání a výchovy se totiž mnohem lépe vyrovnává s krizemi a snadněji je překonává. Rovněž je takové společenství daleko méně náchylné k dezinformačním kampaním a více si váží a lépe chrání hodnotový systém na kterém stojí naše svobodná a demokratická společnost. Přeji nám všem dobrý školní rok.

Zveřejněno v říjnových číslech obecních zpravodajů v senátním obvodu 52 – Jihlava.