Zákon o státních svátcích
7. 6. 2017Zákon o kybernetické bezpečnosti
7. 6. 2017
Praha, 7. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Tisk č. 108)
čas 16:12:52 – 16:24:01:
Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Přiznám se, že můj postoj k tomu zákonu je takový ambivalentní, protože na jednu stranu musím dát zapravdu těm, co říkají, abychom zákon schválili. Na druhou stranu a z různých jiných důvodů musím dávat zapravdu těm, co říkají, abychom zákon neschválili, protože argumenty obou dvou stran jsou docela silné, a potom je velmi těžké se nějak rozhodnout.
Dovolím se trošku vrátit do minulosti a říci, v jaké situaci se dneska nacházíme. Česká republika je podle zprávy Světové banky na zhruba 130. místě z hlediska délky trvání stavebních řízení s tím, že průměrná doba řízení je 250 dní. A teď se dostáváme k první věci, kterou chci říci. U velkých infrastrukturálních staveb to potom je zhruba 5 let – okolo 1800 dní. Já to tady říkám proto, že první věc, která vás napadne, je, že to, co bychom asi měli nejvíce zkracovat, jsou právě ty velké infrastrukturní stavby a tam paradoxně např. účast spolků, které se dříve mohly zúčastnit, nevylučujeme, a jejich účast zůstává neomezena, čili to mně úplně logiku nedává.
V programovém prohlášení vlády je skutečně napsáno, že její ambicí je zjednodušit a zrychlit povolovací řízení a k tomu měla sloužit i novela toho zákona s tím, že vůbec není jisté, že se tak stane a argumenty, proč to není jisté, tady už zazněly, a já to nebudu opakovat.
To, co je zvláštní a to, co já považuji u toho zákona za základní, je, že dle mého názoru při jeho přípravě a schvalování naprosto selhala koalice a vláda. Protože pokud dojde k tomu, že v rámci zákona, který předkládá ministerstvo pro místní rozvoj na základě toho, že se tak usnese vláda, která rozhoduje ve sboru, dojde k tomu, že je přijato 131 pozměňovacích návrhů, z nichž nadpoloviční většina je ze strany koaličních poslanců, tak to nemá logiku a selhala tady vláda jednoznačně a naplno. Protože pokud vláda, kde sedí ministři z koaličních stran, není schopna zajistit, aby následně nebyl zákon zaplevelen dalšími nápady a návrhy, které jsou poloústavní, neústavní, nesmyslné, zmatečné atd., tak potom ona je tím viníkem a ona je tou odpovědnou řekněme právnickou osobou, s tím, že pokud to potom musíme personifikovat, tak tou osobou neprávnicky odpovědnou, ať chce nebo nechce, je paní ministryně pro místní rozvoj, která tady právě teď nesedí, což jí nevyčítám, protože vím, že už to nemohla vydržet. Ale zkrátka teď to tady říct musím, protože my to zrovna takto mysl na jazyk přinesla. Co je pro tu chvíli potom zvláště potom zajímavé, je jedna věc. A velmi mě mrzí, že paní ministryně tady není. A to je: Mě do toho netahejte. Mě do toho, co se týká spolků, nic není. To není můj návrh, s tím nemám nic společného.
Takže prosím nyní stenozáznam z Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Foldyna dává pozměňovací návrh F, který má tři části. Pan poslanec Foldyna – děkuji za zamávání, paní ministryně – dává pozměňovací návrh F, který má tři části. Část první neprochází, část druhá neprochází, část třetí, ve které se slova správního řízení nahrazují slovy řízení podle tohoto zákona, jinými slovy spolky se vyřazují, se správní řízení prochází. Předtím, než se o pozměňovacím návrhu hlasuje ve sněmovně, tak to probíhá stejně jako u nás, tzn. dotazován je zpravodaj za garanční výbor, což je pan poslanec Uhlík, za výbor pro životní prostředí, tuším, a stanovisko výboru je doporučující. Následně se pan předsedající místopředseda Poslanecké sněmovny Filip dotazuje paní ministryně, odpověď je souhlas. Paní ministryně souhlasila s vyřazením spolků ze zákona a jestli nám tady dnes říká, že tomu tak není, abychom ji do toho netahali nebo aby se někteří do toho netahali, tak já asi špatně stenozáznam nebo já tomu nerozumím. Souhlas je prostě souhlas. S tím se nedá nic dělat a není správné si myslím říkat, že do toho nemám být tahán. Ještě zajímavější je, jak se zachovala politická strana, resp. hnutí, které by paní ministryně aspoň měla ovládat a to by aspoň mělo držet lajnu. Když ostatní lajnu nedrží včetně opozičních stran. Zajímavé je, že hnutí ANO hlasuje tak, že 34 je pro. 34 je pro, ano, vyhoďme spolky. Zdrželi se čtyři, omluveno sedm, proti nikdo. Takhle funguje hnutí ANO, takhle funguje ministryně za hnutí ANO a takto nám to tady vykládá a ODS samozřejmě – ale pozor, neříkám, že jsme odpovědnou osobou, opozice je opozice, ale tady někdo křičel: Mě do toho netahejte! Mě do toho netahejte, s tím nemám nic společného, akorát s tím souhlasím, když návrh někdo podává… Takže to je k té věci, která souvisí s programovým prohlášením vlády a s plněním programového prohlášení vlády a s tím, jak nám někdo říká kdo je a kdo není pro to, aby se někdo mohl nebo nemohl zúčastnit řízení.
Je to bramboračka, na které se odpovědná osoba a odpovědné ministerstvo podílelo jednoznačně dokonce tím, že dokonce v některých případech u věcí, které nebyly ve vládním návrhu zákona, souhlasilo. Tak to je.
Další poznámka. Lobbisté. S těmi lobbisty to je strašné. To se fakt s nimi nedá vydržet atd. Ale s lobbisty tady měl přece někdo zatočit! Měl na to tři a půl roku, ti měli být vymýceni, všechno mělo být transparentní, ničeho jsme se neměli tady obávat, protože všechno bude fungovat, a pošlape to, pojede to jako ve firmě, třeba…
Takže se dozvídáme, že to tak není, že lobbisté nás tady dotlačili k hrozným věcem. Bylo přijato 131 pozměňovacích návrhů, pro které, aby mohly být přijaty, musela hlasovat i koalice. A dneska to tady máme, jak já říkám bramboračka, nic se s tím nedá dělat jiného. Odmítnutý seminář. Ano, děkujeme paní ministryni, skutečně nám byl nabídnut seminář k 131 pozměňovacím návrhům, které prošly v Poslanecké sněmovně. My jsme se na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dohodli tak, že budeme nadvakrát zákon projednávat, protože zákon je poměrně komplikovaný.
Já nikoho z ničeho neobviňuji, jen to tady musím pro tu fakticitu a pro to, abychom všichni věděli, jak to probíhá, říci. Na prvním jednání samozřejmě paní ministryně nebyla, protože měla jinou práci. Jako my máme někdy jinou práci, než jenom se bavit o stavebním zákoně. Na druhé jednání, zaplaťpánbůh, přišla, kde jsme si také většinu věcí vyříkali. V této souvislosti musím pochválit MMR, že skutečně velmi promptně reagovalo na naše všechny dotazy a dostávali jsme všechna jejich stanoviska včetně odůvodnění. A dostali jsme i věci, které normálně od senátní kanceláře nedostáváme, a to je text s vyznačením změn toho, jak vypadal ten zákon, když přicházel do Poslanecké sněmovny a k jakým změnám došlo v Poslanecké sněmovně. Za to chci MMR, v jehož čele stojí paní ministryně, jak jsme tady několikrát slyšeli, poděkovat.
A teď k těm předloženým pozměňovacím návrhům a k tomu, co vede k té mé ambivalenci. Zákon obsahuje dle mého názoru minimálně dvě velmi prospěšné věci. Tou první je zkrácení schvalování územních plánů. A potom také možnost spojeného řízení a také možnost toho, aby EIA probíhala zároveň s tím spojeným řízením. To vidím jako velmi podstatné, důležité, a skutečně by to v některých případech podle mého názoru mohlo vést ke zkrácenému procesu povolování stavby.
Věci záporné tady byly zmiňovány. Sám za sebe říkám, že největší problém mám se třemi z nich. Tím prvním je, že skutečně v případě závazného stanoviska dotčeného orgánu není možné okamžitě bezprostředně se proti tomu závaznému stanovisku ozvat, ohradit a vypořádat to, aby se vyjasnilo, jak to s tím závazným stanoviskem je. Před tím, než bude stavba povolena nebo realizována. Tím druhým je, že dle mého názoru také v některých případech dochází k nepřiměřenému omezení vlastnických práv. To je nad rámec věcí. Jednak je tady zmiňovala paní senátorka Wagnerová, jednak paní senátorka Seitlová. Třetí věc, které rovněž nerozumím, neboť jsem vystudovaný fyzik, je ta věc, proč do toho zákona byla včleněna povinnost 400kilovoltové a vyšší vedení vésti v zastavěných územích pouze vzduchem. Nerozumím tomu, proč by to nemohlo být i v zemi, zvláště v případech, kdy se to vyloženě nabízí. Já osobně to považuji, byť je to dražší, také za rozumnější řešení.
Tolik ode mě jenom krátce k tomu zákonu. Díky tomu, že jsem počkal až na konec, tak jsem spoustu věcí mohl vynechat. Za nejpodstatnější sdělení, byť se to možná většině nebude líbit, protože my jsme v pozici menšiny, považuji to sdělení, že pokud ten zákon dneska takhle vypadá, že dokonce i koaliční, nebo senátoři, kteří patří ke koalici říkají, že pro něj nemůžou hlasovat, je způsobeno tím, že tady někdo svoji práci nezvládl. A nezvládl ji zejména v okamžiku, kdy docházelo ke schvalování toho zákona v Poslanecké sněmovně, kde, jak všichni víme, zatím pořád má koalice ještě většinu. Děkuji za pozornost.
čas 16:27:15 – 16:30:02:
Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající.
My jsme s manželkou vychovali dvě dcery, teď jsou už dospělé, tak jsem si myslel, že už mě nemůže nic překvapit. Mýlil jsem se…
Teď k těm dalším věcem, které jsem tady chtěl ještě říci. Ten problém, který tady je, není o tom, jak kdo hlasoval. Zejména si myslím, že není o tom, jak hlasovala opozice. Ten problém je o tom, že – můžeme se podívat do stenozáznamu, ale já jsem poměrně pečlivě poslouchal paní ministryni a její reakce. A jedna z reakcí, která zazněla bylo: ?Prosím vás, vy tady pořád mluvíte o těch spolcích.? A já na ty spolky nemám jednoznačný názor, abychom si rozuměli. Já si myslím, že dneska ta šíře jejich zapojení je příliš velká, že by to mělo být lokalizováno na to místo, kde se ta věc děje atd. A já nevím, jak to udělat. A protože nevím, jak to udělat, tak do toho nezasahuji a nic nenavrhuji.
Ale ten problém je jinde. Ten problém je v tom, že není možné v okamžiku, kdy souhlasím s přijetím pozměňovacího návrhu, říkat, abych do toho nebyl z hlediska toho, že se něco stane špatně, zatahován. Tím, že s něčím souhlasím, tak se k tomu hlásím. Pak bych to měl, mám tendenci říct jako chlap, ale tady sedí žena, obhajovat. A pak neříkat věci, že to není moje věc. To tak přece není. Mělo to být tak, že to je moje věc, protože jsem člen vlády a mám zájem na tom, aby zákon byl schválen. A my jsme tady od toho, abychom říkali své výhrady nebo pochvaly. A abychom následně potom rozhodovali. Můžeme se přít o tom, kdo to má těžší a kdo to má lehčí, ale je to takhle dáno a takhle jsou ty pozice rozděleny.
Čili tohle je fakt. A na závěr si dovolím říci za sebe, i za své kolegy a kolegyně, že nám to také, paní ministryně, není jedno. A že také si myslím, že naprostá většina senátorek a senátorů, kteří tady vystupovali, tady vystupovali proto, že jim to není jedno. A že chtějí, abychom do budoucna legislativní proces dělali lépe a aby takových bramboraček, ze kterého se stal např. tento zákon, ubývalo.
To je celé, co k tomu v tuto chvíli jako reakci na vaše vystoupení mohu říci.
čas 18:31:06 – 18:31:37:
Je to faktická. Je to jen návrh pana senátora Horníka, abychom body 1, 2, 3, 4, 5 hlasovali odděleně. Pokud mu chceme nevyhovět, tak musíme rozhodnout hlasováním, že mu nevyhovíme. A nebo naopak. To není jinak možné. Nemůže zpravodaj určit, jak se bude hlasovat. Musíme se na tom buď shodnout, že nemá námitky proti návrhu zpravodaje, a nebo hlasovat odděleně, s tím, že druhou věcí je, jestli to tak lze, nebo nelze. Ale v podstatě tak lze, jen nebude ten zákon v logickém celku.
