Třicet jedna

Člověk by řekl, že některé tradiční události, zvyklosti, akce nebo rituály mají pevný řád a že na nich budeme jen obtížně něco měnit. A hle, přijde jedna koronavirová pandemie a všechno je jinak.

Nejen, že se naprosto změnily takřka všechny pracovní i nepracovní porady a setkání tak, že výměny názorů u jednoho stolu byly ve většině nahrazeny telefonáty nebo videokonferencemi, ale je zásadním způsobem zasažen i náš osobní a rodinný život.

Na jednu stranu se vidíme s rodinnými příslušníky žijícími s námi v jedné domácnosti možná častěji než dříve, na stranu druhou, setkat se osobně s ostatními, byť třeba blízkými příbuznými či přáteli, je problém.

Jsem přesvědčen, že správnou cestou je chovat se odpovědně a disciplinovaně a snažit se využít toho mála dobrého, co nám doba koronavirová přináší. Tedy například užívat si domova a věnovat se naplno rodině a třeba společně nahlédnout do historie svých rodů, na to přece obvykle příliš času v tom dnešním shonu nebývá. Také to může být tak, že již dlouho nikoliv úplně nutně potřebujeme v domácnosti něco spravit nebo vylepšit nebo jsme se již dlouho chystali na to, že přerovnáme knihovnu nebo roztřídíme fotografie apod. Nyní je možná ta správná doba.

Samozřejmě, pokud je to jenom trochu možné, komunikujeme alespoň intenzivně na dálku, voláme si navzájem, voláme babičkám a dědečkům, přátelům, zvláště když bydlí osamoceně. Někteří své rodiče nebo prarodiče dokonce naučili využívat chytrý telefon, tablet nebo počítač na takové úrovni, že spolu vedou společně na dálku videohovory. To si zaslouží jistě velké uznání, přesto jsem přesvědčen, že nemůže tato komunikace na dálku dlouhodobě nahradit osobní kontakt.

Bohužel tedy kromě zdravotních a ekonomických problémů dochází v období pandemie také k odosobnění – útlumu přímých lidských kontaktů. Osobně se nesetkávat a bavit se pouze na dálku se tak postupně stává normou a standardem a je otázkou, do jaké míry bude tento trend pokračovat i po skončení pandemie a jak se promítne do našich životů.

Pravdou je, že zatím jsem naštěstí ještě neslyšel, že by skupiny pivních štamgastů začaly nahrazovat pravidelné chození na pivo pivními videokonferencemi, ale první náznaky, že i to může nastat, pozoruji. Již jsem například zaznamenal, že někteří začínají společně pořádat videobesedy u vína. Kromě nevýhody, že se lidé navzájem přímo nesejdou u jednoho stolu a nedochází tak k přirozenému osobnímu kontaktu, přinášejí totiž tyto společné besedy u vína na dálku i výhody. 🙂

Možná některým vrtá hlavou název příspěvku „Třicet jedna“, někteří možná naopak od začátku tuší. Za týden 17. listopadu si totiž připomeneme 31. výročí sametové revoluce a poprvé se přitom nebudeme moci hromadně někde sejít. Poslední roky chodíme v Jihlavě 17. listopadu – na Den boje za svobodu a demokracii ke „Klíčům“. Abychom alespoň trochu návštěvu Klíčů v letošním roce ozvláštnili, rozhodl se Spolek za navrácení sochy TGM do Jihlavy pro návštěvníky, kteří přijdou ke „Klíčům“ v areálu Českého mlýna 17. listopadu mezi 14 až 16 hodinou, připravit na místě srdce v národních barvách. Na srdce se bude možné podepsat nebo třeba napsat vzkaz a samozřejmě také symbolicky zapálit svíčku svobody.

Mimochodem, právě naše zodpovědné svobodné chování je totiž v současnosti klíčem k porážce koronavirové pandemie, a tím i k budoucím společným osobním setkáním.

Zveřejněno 10. 11. 2020 v Jihlavských listech.