Zakarpatí nebo Předkarpatí?

Na začátku října jsem měl opět po delší době opět možnost navštívit se Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova bývalou Podkarpatskou Rus, dnes region, který je součástí Ukrajiny a jeho oficiální název je Zakarpatská oblast Ukrajiny.

Přiznávám, že od roku 2008 respektive již od roku 2007, kdy začalo první vyjednávání o uzavření spolupráce mezi Krajem Vysočina a Zakarpatskou oblastí mi Zakarpatí a především lidé tam žijící přirostli k srdci. Jsem moc rád, že jsem mohl být u zrodu spolupráce, která se již skoro 7 let úspěšně rozvíjí a navazuje na tradice první republiky.

Přestože u nás zejména mladším generacím již pojem Podkarpatská Rus nic moc neříká v Zakarpatí (Podkarpatí) je tomu naopak. Na Čechy se tady často a v dobrém vzpomíná. Jméno T. G. Masaryka nese hned několik škol a v některých z nich se dokonce vyučuje jako volitelný jazyk čeština. Čechy postavené budovy v hlavním městě Zakarpatské oblasti – Užhorodě jsou dodnes sídlem těch nejvýznamnějších institucí.

Zkrátka Čechy a Česko mají na Zakarpatí rádi a považují nás za demokratickou a vyspělou součást Evropy. Možná tomu někteří nebudou věřit, ale jsme pro ně v mnoha věcích vzorem a inspirací. Při našich debatách se potom často ukazuje, že naše zásadní problémy jim v porovnání s těmi jejich připadají malicherné.

Teprve při pobytu v Podkarpatí si totiž člověk naplno uvědomí, že se přes všechny problémy nemáme vůbec špatně. Ano, tuším, že si řada z Vás pomyslí, že takto nelze na věci pohlížet. Vždy tomu bude tak, že ty naše problémy pro nás budou těmi nejdůležitějšími a často budou vnímány jako ty největší. Přesto si dovolím tvrdit, že po návštěvě Podkarpatí by celá řada Čechů v té snad málem vrozené kritice a podceňování našich schopností a v poslední době až neúprosné kritice našeho systému slevila a možná si ho začala i více vážit.

Lidé ze Zakarpatí by byli velmi rádi, pokud bychom je začali vnímat jako ty z „Předkarpatí“, jako ty, kteří chtějí za námi do sice nedokonalé, ale pořád demokratické Evropy. Osobně jim moc fandím, neboť jsem přesvědčen, že byť si dnes žijeme lépe, tak se máme čemu učit.