Zákon o hospodaření energií

čas 17:53:58 – 18:12:47:

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nevím, jestli se kolega Vícha těší oprávněně, myslím si, že spíše se není na co těšit. Na úvod udělám jednu věc, kterou možná nečekáte, že se zastanu ministerstva průmyslu a obchodu, zastanu se současného pana ministra a současných úředníků, kteří mají povinnost jednak napravit implementaci předchozích směrnic a implementovat tuto směrnici.

Proč se jich zastávám, pokusím se dokumentovat citací z této směrnice. Možná to některých z vás bude něco připomínat. Budu citovat článek 11, odst. 5. Než citaci řeknu, uvedu, proč výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byl proti, resp. nevyslovil souhlas s touto směrnicí. Je to proto, že nejvíce dopadne na orgány veřejné moci, nejvíce dopadne na města, obce, ministerstva a další úřady. Dopadne na ně nejvíce právě proto, co vám přečtu. Cituji směrnici:

V souladu se svými vnitrostátními pravidly členské státy vybízejí orgány veřejné moci, což znamená, že nám je uloženo jako členskému státu, abychom vybídli naše orgány veřejné moci, aby zohlednili vedoucí úlohu, kterou by měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov mimo jiné prováděním doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti vydávaném v rámci jeho platnosti k budovám v jejich vlastnictví.

Evropská unie nakazuje ministerstvu, aby členské státy zařídily, aby naše orgány veřejné moci hrály vedoucí úlohu. To je citace ze směrnice.

Nyní k tomu, co nás čeká a jakým způsobem se s tím vyrovnalo ministerstvo a zda tam některé věci nejsou navíc. Tady je ještě jedna zajímavá věc, která se také nachází ve směrnici. Když to vezmeme do detailu, nic navíc tam není, protože ve směrnici je napsáno, že požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům v přijetí nebo zavedení přísnějších opatření. Když někdo zavádí přísnější opatření, tak implementuje to, co je ve směrnici napsáno, protože je to tam také povoleno.

Nyní k důležitějším věcem. První věc, kterou materiálu vytýkám, byť mi to bylo částečně zdůvodněno, je, že základní pojmy, které jsou definovány v zákonu, nejsou definovány stejně jako je tomu ve směrnici. V některých případech se mi zdá, že jsou definovány přísněji, jako je např. definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie, v některých případech jsou podle mne definovány zbytečně šířeji. Nemá asi smysl, abych tady jednotlivé definice uváděl, ale moc nerozumím tomu, proč toto děláme. V případě, že potom dojde k nějaké diskusi, nemyslím si, že je možné, pokud máme zákon založený na jiných definicích než jsou uvedeny ve směrnici, abychom se s EU na čemkoli domluvili.

Druhá poznámka je komplikovanější a už o ní mluvil kolega Bis a nakonec i paní kolegyně Paukrtová: Že v zásadních pojmech, které jsou v zákoně používány, to je jednak nákladová optimální úroveň energetické náročnosti a potom pojem budova s téměř nulovou spotřebou energie, se výpočty, zda tomu tak je nebo není, odkazují na prováděcí předpisy. To znamená, že dnes při posuzování zákona nejsme schopni říci, co po nás ministerstvo nebo ten zákon bude chtít. Je sice hezké, že paní Paukrtová říká, že ve většině případů jsou vyhlášky, to jsou vyhlášky, které už byly vydány, ale vůbec to neznamená, že tam nemůže být něco přidáno. Abyste rozuměli tomu, o co v prováděcích předpisech půjde: Jde např. o to, že tam bude napsáno, jaké regulační a měřicí přístroje mají být v bytových domech, bude tam napsáno, kolik tepla můžete spotřebovat na vytápění, kolik energie můžete spotřebovat na chlazení a kolik můžete spotřebovat teplé vody. To všechno bude napsáno v prováděcích předpisech, které si nemůžeme přečíst, to všechno se bude chtít, aby bylo dodrženo např. ve všech bytových domech. Bytových domů máme v České republice 200 000. Pokud všechny bytové domy budou muset naplnit zákon, mělo by to být tak, že by všechny bytové domy měly mít do roku 2016 energetické průkazy. Když si to přepočítáte, od 1. 1. 2013 by to znamenalo, že každý den včetně sobot a nedělí by 100 bytových domů muselo obdržet energetický průkaz.

Pokud se mě ptáte, co energetický průkaz bude obsahovat, byť to nemáme v zákonu, naštěstí máme po ruce směrnici, která říká, že v energetickém průkazu, který bude muset mít 200 000 bytových domů a všechny administrativní budovy bude obsaženo: energetický průkaz obsahuje doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo ucelené části budovy, která je optimální a efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům, pokud ve srovnání s platnými požadavky na energetickou náročnost existuje pro takové zlepšení přiměřený potenciál. Doporučení obsažená v energetickém průkazu je potřeba, aby byla opatření přijata s větší renovací obvodového pláště budovy nebo technického systému nebo systému budovy, opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými prvky budovy a mají tam být obsažena doporučení, která budou v certifikátu, jakým způsobem by budova měla být zateplena, jakým způsobem se má dále pokračovat z hlediska energetické náročnosti budovy a potom by tam měla být i doporučení, jak dál se v budově chovat a případně na koho se obrátit, aby nám s dalším naším konáním a energetickým chováním pomohl. To je tam všechno napsáno, zestručnil jsem to. Toto všechno bude v energetickém průkazu.

Ptali jsme se na cenu energetického průkazu pro bytový dům. Jestli někdo říká 20 000 Kč, tak si myslím, že hovoří o velmi střízlivé ceně, pokud si přečtu všechno, co všechno tam má být obsaženo. Myslím si, že specialisté, kteří teprve budou vznikat, si budou říkat sumy spíše vyšší.

Druhá ucelená věc, o které jsem mluvil, jsou prováděcí právní předpisy, do kterých nevidíme, nebudeme vidět, bude je určovat ministerstvo za kteréhokoliv ministra a může se tam napsat to, co se v tom okamžiku ministerstvu, resp. vládě bude zdát jako nejlepší a může tím pádem určovat, kolik toho máme v bytovém domě protopit, kolik máme spotřebovat teplé vody, případně kolik energie můžeme využít na chlazení, jaké máme mít měřicí přístroje a jakým způsobem můžeme regulovat příjem energie.

Třetí věc se týká průkazů energetické náročnosti. Už jsem se o nich zmínil. Je to § 7a a průkaz je velmi důležitý. Tady se dostáváme k zásadní otázce, kdy po diskusích na to nemám pevný názor. Průkaz energetické náročnosti podle nároků evropské směrnice musí mít všechny nové budovy, které se staví, a potom jen ty budovy, které se budou pronajímat, nebo se prodávají, nebo se budou prodávat či kupovat. V našem případě jak máme zákon postavený, je tomu tak, že v případě bytových domů do 1. ledna 2019 – mluvil jsem o tom proto, že na to máme zhruba 6 let a mělo by dostat energetický průkaz 100 000 bytových domů denně – je to v zákoně tak, že bez ohledu na to, zda se bytový dům má nebo nemá prodávat nebo pronajímat, musí mít energetický průkaz. Zákonodárce to vysvětluje logicky. Říká: myslíme si, že vždycky bude někdo, kdo bude chtít prodat nebo pronajmout byt, a aby ten, kdo chce prodat nebo pronajmout byt, nemusel prosit ostatní, aby si celá budova udělala energetický průkaz, tak jsme to všem přikázali a oni to potom budou mít. Tyto problémy jednotlivým majitelům bytů nevzniknou. To je pravda. Na druhé straně bereme možnost vlastníkovi bytového domu se rozhodnout, jak bude postupovat. Bereme možnost společenstvím vlastníků se rozhodnout, jak budou postupovat atd. Je to věc, která je hodně komplikovaná, dobré řešení asi neexistuje. Za sebe bych se přikláněl k tomu, abychom to nechali na lidech, nepletli se jim do toho a neříkali, kdo si má nebo nemá v bytovém domě pořídit energetický průkaz.

Druhá věc, která se tam nachází a která souvisí také s průkazy energetické náročnosti a s regulacemi, spočívá v tom, že každý vlastník budovy a bytu musí mít budovu vybavenou na to, aby tam mohl měřit a regulovat příjem energie a musí se řídit nějakými pravidly, kolik, kdy a jak může spotřebovávat tepla na vytápění, energie na chlazení a teplé vody. Toto se týká i bytových domů, které někdo vlastní, týká se to družstev, společenství vlastníků a všech budov, které vlastní orgány veřejné moci. Netýká se to rodinných domků, rekreačních a jiných staveb. Tady se dostáváme do nepoměrů ve vztahu toho, kdo vlastní rodinný domek a kdo vlastní bytový dům. Odůvodnění říká, že je to tak proto, protože majitel bytového domu podniká a podnikatel musí být omezen a musíme vědět, kolik čeho bude spotřebovávat.

Poslední tři poznámky. První. V § 9 je definován audit. Byť mi to bylo vysvětleno, nedělám si velké iluze a nevím, kolik procent lidí v České republice ví, jaký je rozdíl mezi předponami kilo, mega, giga, peta, exa atd. Přesto je tam v § 9 napsáno, že energetický audit si musí udělat každý majitel budovy, který má spotřebu energie dané budovy – to je rodinný domek atd. – větší než je uvedeno ve vyhlášce. Každý z nás, kdo vlastní jakoukoli nemovitost, by se měl podívat do předpisů, zjistit, že je tam číslo 700 mega joulů, poté by si měl zjistit, kolik spotřebuje energie ročně. Nevím, jak to udělá, pokud topí v krbových kamnech. Poté by to měl porovnat s hodnotou, která je v právním předpisu. Pokud je jeho hodnota menší, je v klidu a nemusí mít energetický audit. Pokud je větší, musí si nechat udělat energetický audit.

Upozorňoval jsem předkladatele na to, že lidé nevědí, jaký je rozdíl mezi kilowatthodinou, kilokalorií, megajoulem atd. a že to po nich nemůžeme chtít. Zákon počítá s tím, že vědí, že gigajoule je něco jiného než kilojoule nebo megajoule a že pro ně nebude problém si uvědomit, že když mají rodinný domek, že se jich energetický audit netýká, protože mají spotřebu nižší než je uvedeno ve vyhlášce. Je tam povinnost každého z nás, kdo vlastní nemovitosti, podívat se, kolik spotřebováváme, čili si to spočítat. Nevím, jak se to bude dělat v případě krbových kamen. Následně to potom porovnat s nějakou hodnotou ve vyhlášce, poté zjistíme, zda potřebujeme nebo nepotřebujeme energetický audit. To je § 9 – audity.

Tato věc se týká našeho zákona a jeho obsahu, který je velmi komplikovaný, byť myšlenka je velmi jednoduchá. Myšlenka EU je v tom, aby se teď nějakou dobu stavěly domy, které mají nákladově optimální úroveň energetické náročnosti. To jsou domy, které dnes stavíte. Stavíte je tak, aby to nebylo jen nejlevnější z hlediska vlastní stavby, ale aby to bylo pokud možno levné v rámci provozu. To se po vás chce a někdo to bude počítat. Do této doby to každý z nás dělal na základě vlastního uvážení.

Druhá věc, která se chce, abychom od nějaké doby to začali dělat tak, že domy budeme ještě více zateplovat než bychom to udělali, aby měly téměř nulovou spotřebu, což je nárok navíc, který budeme plnit za nějakou dobu.

Nikdo ale neví, jak, protože to ve vyhlášce, která by to měla popisovat, není napsáno, nebo my ji alespoň nemáme. Je to logické, ale teď to nevíme, což je problém. Že to nebude stát žádné peníze, tomu nevěřím, bude to stát peníze nejdříve města a obce a samozřejmě stát se svými budovami a potom některých dalších.

Na závěr. Když jsme se ráno bavili o školství a jak bychom měli všechny občany vychovávat, jak je to důležité, Jan Ámos Komenský řekl, že když se lidé vychovávají a vyučují, má být splněno pět zásad. Jedna ze zásad je zásada názornosti. Zákon je naprosto nenázorný, lidé si vůbec nedovedou představit, co to pro ně znamená, jak to bude vypadat atd. Zásadu názornosti z hlediska výchovy občana státem neaplikujeme.

Druhá je zásada aktivnosti, že by člověk měl sám od sebe věci dělat, protože ví, že je to správně. Bráníme mu, aby to sám od sebe dělal, ale nařizujeme mu, aby to takto udělal, protože víme, že je to tak správně a po něm už nechceme, aby přemýšlel, což je velká chyba, protože to bude ve svém důsledku znamenat, že nebude šetřit. Bude si myslet, že za něj někdo šetření zařídí. To vede k tomu, že efektu díky tomuto zákonu nedosáhneme.

Třetí je zásada přiměřenosti. Vždycky by se mělo postupovat tak, aby to bylo pro lidi zvládnutelné, aby to ekonomika unesla a aby z toho nebyl blázinec, ve kterém se nikdo nevyzná.

Všechny tři zásady jsou porušeny. Jana Ámose Komenského máme rádi, uznáváme ho, ale v případě legislativní tvorby ho příliš nerespektujeme. Děkuji za pozornost.

čas 18:33:41 – 18:36:14:

Vážená paní předsedající, pane ministře, také se omlouvám. Jenom v podstatě to samé, jinými slovy. Když si přečtete zákon, nenabudete pocitu, že zateplovat se vyplatí. Přece zásadní, co lidé musí pochopit je, že zateplovat se vyplatí. V okamžiku, to první, co vás potká, když začnete šetřit energií, je to, že ještě předtím, než se sami rozhodnete, už zaplatíte za energetický průkaz nebo cokoliv jiného – tak jediné, co vznikne, je averze k zateplování. Averze k šetření. Averze k všemu dalšímu. Je to špatně pojaté. Abych se zastal Evropské unie, tak když jsem přečetl evropskou směrnici, byť jsem si tam z jedné části trochu udělal legraci, ale to jsem spíš myslel tak, že někteří co nemají životní zkušenost, používají pojmy, které některým z nás připadají docela zvláštní.

Mám pocit, že evropská směrnice – a teď se dívám i na pana ministra, vím, že za to nemůže, že je tam krátce – umožňuje pojmout zákon jinak. Umožňuje motivovat lidi, umožňuje jim říct, že zateplovat se vyplatí a že stát je jim připraven pomoci. Podobně jako to vlastně, když to přeženu, a vím, že tam byla spousta chyb, „Zelená úsporám“. Tam např. v Telči v jednom místě jedna budova byla zateplena díky „Zelené úsporám“. Co se stalo bez tohoto zákona? Lidé okolo zjistili, že spotřeba baráku klesla na vytápění, protože topili elektřinou, ze 40 tisíc na 25 tisíc Kč ročně. Zateplují. Okolo také zateplují. Bez směrnice, beze všeho. Ale, směrnice, když si ji přečtete, tak nemám pocit z toho, že zateplovat se vyplatí. To znamená, že něco je špatně. A nejsem si jistý – to se velmi omlouvám, že někdo takto o tom přemýšlel, a přemýšlel o tom, jestli náhodou nemáme proto, abychom začali šetřit energií, využití trochu jiné nástroje, než jsou direktivní příkazy, zákazy, měření, centrální mozek lidstva, na které budou napojeny všechny domy a bude měřeno, kolik, kdo a kdy spotřeboval energie, za jakých to bylo okolností a ve kterém to bylo čase.