Nejvíce získáš, když …
25. 5. 2017
Zákon o státních svátcích
7. 6. 2017
Praha, 7. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Tisk č. 113)
čas 09:38:00 – 09:58:28:
Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem se přihlásil proto, že jsem pečlivě prostudoval návrh zákona o pedagogických pracovnících, a bohužel po jeho přečtení mám jiný pocit, než který tady prezentovala paní ministryně. Pokusím se to tady zdůvodnit.
Tomu zákonu v podstatě vyčítám čtyři věci. Ta první je, že dle mého názoru dochází k tomu, že zákon způsobí další nárůst byrokracie pro školy obecně, pro ředitele, pro učitele i pro ministerstvo školství. A stane se tak na úkor té přímé vzdělávací a výchovné činnosti. Pokud se shodujeme na tom, že učitel je ve škole hlavně proto, aby učil, tak to není dobře.
Druhá věc, která je také v rozporu s tím, co říkala paní ministryně, že dle mého názoru dochází naopak k omezení svobody učitele jako jedince, který má své vlastnosti. Každý, kdo chodil do školy, ví, že každý učitel učí trošku jinak, má jiné zaměření a jiný způsob výuky, jiným způsobem se prezentuje v tom společenském prostoru. Já když se podívám třeba do historie města, ze kterého pocházím, Telče, tak tam máme Maškovu ulici, kdy ředitel reálky se zabýval historií Telče a udělal mnoho pro to, aby se o Telči z hlediska historie více vědělo.
Pan profesor Navara se zabýval např. tím, jak navádět torpéda na lodě pomocí šroubů nebo zvuku šroubů, a komunikoval za tímto účelem i s Albertem Einsteinem. A zrovna tak moji dřívější kolegové, pokud byli tělocvikáři, tak se věnovali tomu, že se zabývali výchovou ke sportu v Telči. Podobně dějepisáři zase dělali věci, které se týkaly oblasti historie.
Já to teď říkám proto, že obecně se mi zdá, že ten zákon je postaven tak, jako kdybychom měli předpokládat, že učitel nemá, zdůrazňuji – nemá zájem učit co možná nejlépe. A to je přesně naopak. Učitel dle mého názoru téměř ve všech případech má zájem učit co možná nejlépe a naučit co možná nejvíce. Každý k tomu ale hledá tu svoji cestu. A ta souvisí s tím, jak byl vychován, s tím, jaké pro to má fyzické a jiné předpoklady.
Takže to je k té svobodě, protože my dneska, díky tomu, co je v tom zákoně napsáno, se budeme snažit vzdělávání učitelů a možnosti učitelů se svobodně realizovat ve vzdělávání omezovat. vysvětlím potom, proč si to myslím.
Třetí věc, kterou považuji za vůbec nejdůležitější, je, že pokud nám něco dneska chybí ve škole – a říkal to už pan kolega senátor Růžička, tak jsou to mladí učitelé. Případně čerství absolventi, případně lidé, kteří by byli dneska odhodláni nastoupit na pedagogickou fakultu a jít učit. A k těmto se tento zákon chová velmi macešsky. Velmi macešsky. Oni mají před sebou tu perspektivu, že pokud po účinnosti toho zákona nastoupí do školy, tak se těmi takzvaně vynikajícími učiteli mohou stát nejdříve za 9 let. Nejdříve za 9 let může být z čerstvého absolventa vynikající učitel. Nejdříve za 9 let se dočká těch 3000 Kč, které by měl dostávat měsíčně k tomu jeho tarifu a případně k nějakým dalším příplatkům. Takže to je ta pomoc těm čerstvým absolventům, ta perspektiva, že za 9 let možná dostanou přidáno. S tím, že dokonce je tomu i tak, že pokud dneska někteří vyučující, někteří učitelé, kteří učí třeba rok, rok a půl, šest měsíců, jsou již samostatnými učiteli a jsou zařazeni do 12. respektive 9. platové třídy. Tak poté, co vstoupí tento zákon v účinnost, oni poklesnou do 11. respektive 8. platové třídy. Jinými slovy, těm nejmladším učitelům se sníží tarifní mzda.
To je výsledek toho zákona, pokud my ho přijmeme v té podobě, která je tady dneska předkládána. A to si myslím, že je naprosto špatně, totálně špatně. Nemůžeme s tím přece takto souhlasit, protože právě v čerstvých absolventech, v těch, kdo potenciálně chce vychovávat naše děti, je naše budoucnost. A my jim tímto kariérním řádem a tímto zákonem říkáme – dobře, pojďte učit a za 9 let vám možná zvýšíme plat o 3000 měsíčně. Když vezmu průměrnou inflaci, tak to je ještě reálně mnohem méně.
Nyní k té byrokracii a k tomu, co učitele čeká. Ono to jednotlivě nepůsobí tak hrozivě, ale když to vezmete celostně, tak potom skutečně nárůst dalších administrativních povinností je značný. Jak už tady zase bylo řečeno, každá škola si nyní povinně podle tohoto zákona musí dělat plán pedagogického rozvoje školy, který bude na 6 let, bude projednán s odborovou organizací. Není napsáno v zákoně, zda bude nějak kontrolováno jeho plnění. Já za sebe říkám, že si nedovedu představit, že by si ředitel, respektive škola sama dneska už nedělala své plány pedagogického rozvoje a nepřemýšlela o tom, jakým způsobem se dál bude rozvíjet, kde bude získávat žáky, jakým způsobem bude pracovat se svými obory.
Dělají to samozřejmě, protože to patří k náplni práce každého ředitele. Je to jeho normální práce, jako když se tady po vás dívám, tak pokud jste lékaři, podnikatelé atd., tak taky přemýšlíte o tom, co s vámi bude, co bude s vaší organizací a jakým způsobem si do budoucna rozvíjet, aby fungovala. To je standardní věc. Nevím, proč to tady musí být v zákoně. Další věc, která tady je potom, že každý učitel společně s ředitelem bude vypracovávat osobní plán profesního rozvoje učitele, který bude mít část povinnou a část řekněme dobrovolnou. A tu část povinnou bude nařizovat tomu učiteli ten ředitel. Jsou školy, které mají 20 zaměstnanců, jsou školy, které mají 100 zaměstnanců, osobní plán rozvoje je na 2 roky, po 3 měsících potom má dojít k jeho kontrole. To znamená, během 2,5 let, pokud ředitel má 100 nebo 200 zaměstnanců, řekněme 100, takové školy existují, tak se musí 400krát sejít s těmi učiteli, co má, a 400krát s nimi probrat minimálně to, jakým způsobem splní svůj plán osobního rozvoje. Pokud to má mít nějaký smysl, tak by to měl dělat dvakrát do roka a jsme na 1600 setkání ředitele s učitelem při diskuzi nad jeho osobním plánem rozvoje. 1600 dní, takhle to je.
Takže ředitel, pokud bude chtít dělat svoji práci, tak se z toho zblázní a nebude doma ani v sobotu, ani v neděli. Samozřejmě to skončí jako obvykle, že to celé bude naprosto formální. A dneska už to neformálně na všech dobrých školách funguje. Ti lidé samozřejmě mají své plány osobního rozvoje, hovoří s těmi řediteli, co by chtěli a co by nechtěli dělat. A do jaké míry je to nutné formalizovat a po 2 letech a 3 měsících nejpozději kontrolovat, je otázkou, na kterou já odpovídám, že si myslím, že to v té podobě, jak je to napsáno v tom zákoně potřeba není.
Co je také zajímavé, je, že každý učitel bude mít nárok na 12 dní studijního volna. Tady jsou dvě možnosti. Buď se tak bude dít v rámci nějakých prázdnin, jak my říkáme neformálně. To znamená, pak se pro ty učitele nic nemění. A já vám sděluji, byť tomu možná někteří nevěříte, že stejně učitelé v dobách svých takzvaných letních prázdnin, zimních prázdnin atd., stejně studují, stejně se sebevzdělávají, stejně dělají věci tak, aby něco do té školy připravili. A pokud to nedělají, tak to stejně dělat nebudou. Pokud to nedělají, tak to stejně dělat nebudou a tím, že musí vypracovávat zprávu o tom, jak studovali a jak se sebevzdělávali, kterou musí ten ředitel číst, se nic nezmění.
Já když budu učitelem a budu mít samostudium, ve kterém budu např. pracovat na fasádě své chalupy, tak budu od sedmi od rána do sedmi do večera pracovat na fasádě své chalupy, pak si sednu k počítači a formou CTRL; CTRL+C – CTRL+V napíšu zprávu panu řediteli, jak jsem celý den samostudoval. Tak to bude.
Takhle to nefunguje. Ten ředitel nemá šanci čtením písemných zpráv zjistit, zda ten člověk samostuduje nebo ne. To se dělá úplně jinými způsoby, jinými metodami a nelze to dělat tím, že někdo bude vypracovávat své zprávy. Druhá možnost je, protože 7 dní samostudia určuje ředitel a termín, kdy se tak stane, 5 dní si určuje učitel, kdy se tak stane a co bude samostudovat. Druhá věc je, kdybychom se přenesli s tím samostudiem do doby, kdy se vyučuje. Představte si obyčejnou školu, která má 20 učitelů. 20 učitelů krát 12 dní je 240 dní. Jinými slovy, pokud bychom se přenesli do doby, kdy se vyučuje, tak díky této organizaci samostudia dojde k tomu, že každý den chybí v té škole jeden učitel. Každý den chybí jeden učitel. Tak to je ve škole, která by měla 100 učitelů, tak každý den bude chybět 5 učitelů. Pokud ta představa je taková, a to já nevím, že by to samostudium probíhalo v době, kdy se učí. Pokud probíhá v době, kdy se neučí, tak se tak stejně děje. A zase se to děje tím způsobem, platí to, co jsem říkal.
Takže to je samostudium. A jak už jsem tady zmiňoval, naprosto úžasná je potom písemná zpráva o průběhu samostudia a o tom, co jsem studoval, co jsem nestudoval. Předpokládám, že ředitel by to potom měl číst, tak si to zase vynásobte, a zjistíte, co by tam ředitel dál četl a dál vyhodnocoval, místo toho, aby se dál věnoval řízení školy.
Úžasná je potom situace učitelů, kteří nastoupili do školy, nebo učí kratší dobu než dva roky. Oni se nacházejí v tzv. adaptačním období. V tom adaptačním období mají tzv. zaváděcího učitele, to je určitě dobře, a potom se připravují na atestační zkoušku, nebo atestační řízení. Není pravda, že ho nemusí absolvovat. Atestační řízení musí absolvovat a nejpozději do dvou let toho adaptačního období a termín toho atestačního řízení jim stanovuje ředitel. To znamená, není pravda, že mají svobodu, že nemusí, že můžou zůstat jenom těmi začínajícími učiteli. Musí v nějakém okamžiku podstoupit atestační řízení, aby se stali těmi takzvaně samostatnými učiteli.
Jinými slovy, prosím vás, abyste tomu rozuměli, všichni učitelé, kteří učí menší dobu než dva roky, jsou nesamostatnými učiteli. Samostatný učitel je teprve učitel, který učí alespoň dva roky a všichni učitelé, kteří učí méně než dva roky, také neučí komplexně. Učí nekomplexně, protože tak je to v těch vyhláškách popsáno. A teď protože toho učitele, který učí méně než dva roky, čeká to atestační řízení a v jedné z těch vyhlášek je napsáno, z nichž dvě z těch osmi, které bychom měli mít k dispozici, že učitel dokládá, jak splnil své kompetenční schopnosti za tu dobu dvou let, aby se ze začínajícího učitele mohl stát samostatným učitelem. A těch kompetencí v té vyhlášce, kterou máme k dispozici, je třicet čtyři! Třicet čtyři oblastí, v oblasti profesního rozvoje, v oblasti přímé pedagogické činnosti, v oblasti spolupráce se školou on bude obhajovat a v třiceti čtyřech oblastech by měl prokázat, že se dostal na úroveň samostatného učitele. A on by to měl dokladovat.
Jinými slovy, učitelé, kteří se nacházejí v adaptačním období, nečeká nic jiného, než aby si každý týden sedl a teď si napsal, jak v těch třiceti čtyřech oblastech zřejmě pokročil. Nebo co bude dělat? Já nevím, jak to bude dokládat? On to má v tom atestačním řízení doložit. On má atestační komisi dát podklady, ze kterých plyne, že se z něho stal samostatný učitel. A těch položek v té vyhlášce je třicet čtyři. Třicet čtyři, a týkají se tří oblastí – profesního rozvoje, přímo vyučovací povinnosti a podílu na rozvoji školy. Takhle to je. Já nevím, jestli to tak někdo bude dělat? Samozřejmě paní ministryně řekne, že nikoli, že si to příliš maluji, ale je to možné, že takto to skutečně potom někdo může dělat.
Ten učitel už nemůže učit, ten bude jenom psát, jak se zlepšuje. Tím pádem přestane učit a bude psát, jak se zlepšuje. A bude to jako ve spoustě jiných oborů, kde dneska píšeme, jak se zlepšujeme, co děláme, a už nepracujeme, protože na to prostě nemáme čas. A k tomu my spějeme tímto návrhem zákona o pedagogických pracovnících.
Takže adaptační období je ta podpora začínajících učitelů. Prostě papíry, papíry, papíry. A když budete mít čas, tak můžete i učit nebo dokonce vzdělávat. Takže takhle to je. Co se týká atestačních komisí a všech těch dalších věcí, to je taky velmi pikantní, neboť se zdá, že přestože my jsme ten zákon ještě neschválili, tak už v rámci operačního programu Výchova, vzdělávání, www…, já to neříkám přesně, došlo k tomu, že Národní institut pro další vzdělávání vysoutěžil zakázku za 500 mil. Kč, která bude sloužit k tomu, aby mohlo dojít ke vzdělávání těch učitelů, k průběhu atestačních řízení a k další organizaci vzdělávání těch učitelů.
Jinými slovy, možná 500 mil. Kč, možná, protože jsou na to v tom operačním programu dokonce 2 mld., v té prioritní ose, dojde k tomu, že 2 mld. Kč se spotřebují pro úředníky a pro administrativní práci, která by měla posloužit k tomu, aby učitelé konečně dělali to, co mají dělat. Neboť my předpokládáme dneska v tom zákoně, že oni přece nemají zájem dělat to, co mají dělat. Že oni přece nechtějí učit, a proto je potřeba k tomu přinutit tím, že je budeme neustále kontrolovat nebo neustále něco vyplňovat a něco odevzdávat.
Je to šílená věc. A pokud já si představím, že jako začínající učitel, což je tedy hodně dávno, bych tímto způsobem měl začít fungovat, tak bych z toho byl velmi špatný. Samozřejmě nevím, jestli bych vůbec u toho povolání 13 let, které jsem úspěšně – nebo myslím si, že úspěšně učil – vydržel.
Co se týká dalších věcí, které tady mám, tak to jsou, řekněme, věci, které se týkají právě pověřené organizace a toho, jakým způsobem pověřená organizace Ministerstva školství bude organizovat atestační řízení, bude placena a tak dále, atd. V tuto chvíli bych snad skončil.
Byl bych velmi rád, kdyby paní ministryně na některé mé připomínky, možná to ani nebyly dotazy, reagovala. S tím, že jsem si na závěr tady poznamenal pár věcí, na které si dovolím jenom zeptat. A týkají se zákona jako celku.
První je, že bych se chtěl zeptat, kdo bude zasedat v těch různých atestačních komisích, zejména pro ty učitele, kteří se budou snažit dosáhnout 3. kariérního stupně, a bude hodnotit, zda jsou toho schopni, nebo ne. Protože to nemůžou být učitelé nebo vysokoškoláky se třemi roky praxe. Protože tady jde o to, že to by měla být špička v tom oboru, to by měli být ti, kteří budou prověřeni někým, kdo je ještě nad nimi. A já, pokud jsem pochopil, nebo jsem nenašel, kdo bude atestační řízení zařizovat a kdo budou ty osoby, kteří tam budou sedět. Jediné, co jsem zjistil, je, že jedním ze zástupců budou učitelé s 15letou praxí, kteří jsou v tomto případě považováni za učitele, kteří mají 3. kariérní stupeň. Samozřejmě že by jim někdo zároveň přidal 3000 na měsíc, to se neděje.
Dále jsem se chtěl zeptat, co se bude dít s učitelem, který nedosáhne 2. kariérního stupně, to znamená, on neuspěje u atestačního řízení. Co se bude dít? Jestli potom to může sám opakovat, nebo jakým způsobem to bude probíhat, to jsem tam taky nikde nenašel. A pak mám takové dotazy, jestli má dneska Ministerstvo školství zmapováno, kdyby ten zákon vstoupil v účinnost, kolik učitelů zůstane v 1. kariérním stupni? Kolik jich bude? To znamená těch, kteří učí méně než 2 roky, kolik je to učitelů, jestli to víme atd. Taky by mě to zajímalo.
A to si myslím, že v tuhle chvíli je všechno. Já dopředu avizuji, že možná ještě na to, co bude říkat paní ministryně, budu reagovat. A pokud bych to měl nějak shrnout, tak ten zákon dle mého názoru dosahuje toho, že namísto navýšení důrazu na přímou pedagogickou a výchovnou činnost, dochází k navýšení administrativy, dochází k omezení svobody učitelů a učitelského povolání. A dochází k demotivaci čerstvých absolventů a případně těch, kteří by se někdy rozhodli studovat vysokou školu proto, aby mohli učit. Děkuji za pozornost.
čas 10:13:20 – 10:16:18:
Vážený pane předsedající, paní ministryně, omlouvám se, použil bych faktickou připomínku, ale my to tady moc neděláme, jinak vystoupím řádně, až na mne přijde řada.
Jenom v reakci na paní ministryni. Z osmi vyhlášek, které máme mít k dispozici, když projednáváme nějaký zákon, mám dvě, víc jich není. A budu citovat z obou dvou.
A je to reakce na paní ministryni. První vyhláška je vyhláška o atestačním řízení v kariérním systému učitelů. Poslouchejte: Učitel předkládá řediteli školy, v níž absolvuje atestační řízení pro postup do druhého kariérního stupně, nejpozději dva týdny před konáním atestačního řízení v písemné formě doklady prokazující dosažené profesní kompetence učitele.
A profesní kompetence učitele obsahuje vyhláška o standardu učitele. A to vypadá takhle (ukazuje), jsou tam tři sloupce. První je začínající učitel, druhý je samostatný učitel a třetí je vynikající učitel. A těch věcí je tam 34, a to je 34 oblastí. Jinými slovy, kdyby někdo měl zpracovat písemný podklad, měl by vzít všech 34 oblastí a říci, jak se dostal z pozice začínajícího učitele, resp. napsat, ne říci, na pozici samostatného učitele. A tento písemný podklad si představuji, že zřejmě učitel bude muset předložit v atestačním řízení. Jinými slovy to znamená, že si musí celé dva roky atestačního období psát, jak postupuje například z pozice, že je vybaven znalostmi kontextů vzdělání, znalostmi fungování školského systému na různých úrovních atd., do pozice, že s využitím své znalosti prostředí, v němž jeho škola pracuje, přispívá k profesionálnímu zvládání nároků, jež jsou na školu kladeny. Jinými slovy, neměřitelné věci, neuvěřitelné věci, nikde žádné indikátory toho, podle čeho se která kompetence, resp. oblast posuzuje, neexistují, a přesto on by to měl dělat. A to pro lidi, kteří sami učí a mají učit tak, aby se člověk ve světě neztratil a aby věcem rozuměl a aby byly měřitelné, tudíž aby potom byli schopni nějakého řízení, musí být prostě stresující. A je to celé nesmysl a tímhle způsobem to nejde dělat.
Paní ministryně to zřejmě vnímá jinak. A souhlasím s tím, že většina ředitelů to bude dělat jinak, zaplaťpánbu za to, bude to dělat jinak. Ale kdyby to někdo chtěl dodržovat, pak takhle to bude vypadat, protože takhle je k tomu podklad, který připravilo ministerstvo školství v podobě vyhlášek.
čas 11:40:03 – 11:47:39:
Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já nejprve zopakuji některé dotazy, které tady na paní ministryni, dokonce i opakovaně, zazněly. A zatím jsem nezaregistroval odpověď. Přiznávám, že jsem tady celou dobu nebyl. Tak pokud některý ten dotaz byl již odpovězen, tak se dopředu omlouvám.
První moje otázka, kterou mám, je, jestli je pravdou, že učitelé, kteří v současné době učí, řekněme, jeden rok, jeden a půl roku nebo půl roku, jsou dnes v nějaké platové třídě, řekněme, 12 nebo 9, tak poté, co by tento zákon vstoupil v účinnost, tak budou zařazeni do nižší platové třídy. Jestli to je, nebo není pravda? Jestli se tak stane? Bavím se o tom, zda budou zařazeni do nižší platové třídy. Jinou věcí je potom, zda budou mít nižší nebo vyšší celkové příjmy, protože samozřejmě každý ředitel, pokud je rozumný, tak se pak snaží ty věci nějak řešit. To je moje první otázka.
Druhá otázka je, proč, paní ministryně, nemáme všechny ty doprovodné předpisy, ty podzákonné právní normy, k dispozici? Z těch avizovaných osmi, pokud jich je osm, já se ptám, kolik jich tedy bude, máme zatím v nějakých návrzích dvě. A pokud vy dokonce jste řekla, že v jedné z nich zřejmě budou definovány i indikátory, to znamená nějaké měřitelné veličiny, tak mě by velmi zajímalo, o jaké jde indikátory, jak se budou měřit, protože už teď z toho mám trošku husí kůži. To znamená, my nic o těch indikátorech nevíme.
A vy tady dneska před nás předstupujete a říkáte: Dejte mi nebo nám na ministerstvu školství bianco šek a ničeho se nebojte, my ty podzákonné normy uděláme tak, aby to všechno dobře a správně fungovalo.
Pak mám ještě třetí dotaz, který se týká § 29 zákona, ve kterém je napsáno, že ministerstvo školství v tom odst. 1 zajišťuje profesní vzdělávání nebo profesní rozvoj učitelů jím zřizovanou organizací, tak se ptám, proč to je tímto způsobem uděláno a zda to náhodou není myšleno tak, že všechny jiné vzdělávací organizace, které mají akreditace, by postupně měly vejít v úbyť, a jediný, kdo by měl potom monopol na další vzdělávání učitelů, by byla organizace, kterou zřizuje ministerstvo školství. Ptám se na to proto, že jsem dotazy tohoto typu obdržel, já bych tady rád na mikrofon slyšel, jak to je ministerstvem zamýšleno, s tím, že dle mého názoru, ať to tato dnes přítomná paní ministryně myslí, jak chce, tak si myslím, že do budoucna pro jistotu, aby nevznikl monopol na další vzdělávání učitelů, bychom měli, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, přijmout pozměňovací návrh, který vám je právě rozdáván a má přesně tento smysl, který jsem tady nyní popsal.
Takže tolik moje tři konkrétní dotazy, na které, věřím, že obdržím odpovědi. Jinak si tedy velmi vážím toho, že paní ministryně s námi v průběhu té debaty diskutuje, není to tady zvykem, to velmi oceňuji.
Nyní tři takové moje poznámky, které si myslím, že by tady zaznít měly.
Ta první, já jsem nezaregistroval snad od nikoho, kromě teď od pana kolegy Homolky, že by v rámci svých kritických připomínek zmiňoval stranickou příslušnost nebo mluvil o levici, o pravici a tak dále. Vždy ta debata probíhala tak, že jsme se bavili věcně a říkali jsme: V zákoně je napsáno toto. My si myslíme, že to není dobře z těch a z těch důvodů. K mému překvapení minimálně částečně vy, paní ministryně, reagujete tak, že říkáte: No ale je to lepší, než to bylo například za ODS. Předpokládám, že je to lepší, než to bylo třeba i za některých ministrů, za ČSSD. Já jsem vlastně první, kdo se tím více začal zabývat, více jezdil do těch škol, cítil se tam dobře. A já si tedy myslím, že by to mělo být tak, jak já to navrhuji, protože to je lepší, já jsem o tom přesvědčena, než to bylo dříve. Buďte rádi, že to není tak hrozné, jak jsem to já zdědila. Mě tato argumentace na vás docela mrzí, nečekal bych ji. Zrovna tak jako bych nečekal, že nám bude naznačováno, vážené senátorky, vážení senátoři, já vás upozorňuji, že tento zákon, ať si o něm myslíte cokoli, je toho typu, že pokud jej neschválíte, tak nepřijde do školství 2,5 mld. Kč. Tak si to tedy pořádně rozmyslete, jestli budete proti tomu zákonu, nebo nebudete. A já se ptám: Jak je toto myšleno? To znamená, ty 2,5 mld. budou rozdány komu a jak? Jak je možné, že to s tímto souvisí? Protože samozřejmě vzdělávání učitelů dneska nějak funguje. Ta profese učitele se dneska nějak vzdělává. Je možné dát učitelům jinou podporu, nejlépe by to bylo, kdyby se to udělalo tak, jak to říkal pan kolega Růžička, a to je, že by se dala větší důvěra učitelům a vedením škol, a ty 2,5 mld. Kč se přidaly na platy těch učitelů. V průměru by to bylo 1500 Kč měsíčně na jednoho učitele. To by byla největší pomoc školství v historii, kdyby se tak stalo. Tím já vůbec nezastírám a nezpochybňuji vaše zásluhy na tom, že se učitelům přidávalo. Ale říkat, já jsem jediná, kdo se o to staral, vám všem ostatním, dokud jsem nepřišla, to bylo jedno. Aspoň tak to na mě působí, když to převedu, se mě dotýká. Nemyslím, že to je správné.
To znamená, pokud se někdo tady zeptal, jestli zazněly nějaké konstruktivní návrhy, tak konstruktivní návrh ve smyslu toho, abychom vylepšili kariérní systém nebo kariérní řád, nezazněl. Ale konstruktivní návrh, aby se dala větší důvěra učitelům, aby se dala větší důvěra vedením škol, aby se více věřilo tomu, že dneska máme ve školách schopné lidi, ty tady tedy zazněly. Ty tady zazněly, a nejednou.
A poslední věc, kterou mám, to znamená, pokud chcete vědět, co by bylo dobré udělat, aby se to vylepšilo, aby to bylo lepší, než je to dnes, tak to je učitelům přidat tím způsobem, že ty peníze dostanou jednotlivé školy a ředitelé, aby to pak na základě toho, jak oni vidí kvalitu těch učitelů, mohli přerozdělit. A tento návrh zamítnout. Čili připojuji se k návrhu pana kolegy Canova a navrhuji zamítnutí tohoto zákona.
Děkuji za pozornost.
čas 12:52:22 – 12:55:16:
Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající. V rámci té debaty se tady s paní ministryní přeme o jednu věc, já k tomu ještě mám povinnost něco dodat, a to je, jestli ten kariérní řád podporuje, nebo nepodporuje mladé učitele, čerstvé absolventy, budoucí studenty pedagogických fakult. Paní ministryně tady říká, že tomu tak je. Já tady říkám, že tomu tak není. Kde je pravda, se ukáže, až ten zákon začne platit, pokud začne platit, což já si tedy… Nebo vejde v účinnost, což já si nepřeji. Paní ministryně si to přeje. Já jenom k těm argumentům, které jsem říkal, přidám ještě jeden. Ten kariérní řád má učitele rozdělit do tří kategorií: začínající učitel, samostatný učitel a vynikající učitel. A ten samostatný učitel se může stát samostatným, když vykonává tu vzdělávací a výchovnou činnost komplexně. To je přímo ta definice v zákoně, to je samostatný učitel, ten, který vykonává komplexně výchovnou a vzdělávací činnost. Začínající učitel tím pádem nemůže vykonávat komplexně výchovnou a vzdělávací činnost, protože potom by nemohl být začínajícím učitelem, musel by být samostatným učitelem. A to, kdy se to změní, je to atestační řízení. A teď paní ministryně říká: To není pravda. Stejně, i když jste v té adaptační době, která trvá dva roky, tak po roce výuky, nebo po půl roce, můžete přejít z 11. platové třídy do 12., protože ten ředitel to může udělat a vlastně žádný zákon tomu nebrání. Jestli to tak je, tak já se potom ptám: A k čemu je to atestační řízení? K čemu je to zjišťování, jestli už je někdo samostatným učitelem, nebo není? Je to tady proto, aby někdo potom mohl konečně být kvalifikován jako samostatný učitel a následně zařazen do vyšší platové třídy? Nebo to ten ředitel může dělat bez ohledu na ten kariérní řád a bez ohledu na to, ve které kategorii a v kterém kariérním stupni se ten učitel nachází? Paní ministryně říká: Ano, může. Je to jeho věc a celý kariérní řád je v tomto smyslu zbytečný, protože ten ředitel stejně ty lidi může do těch stupňů… Dávat jim ty peníze podle toho, jak on si to myslí. Je vlastně jedno, jestli jsem samostatný učitel, začínající učitel nebo vynikající učitel. To je prostě logický rozpor, který mi z toho vychází, který je způsoben tím, jak je ten kariérní řád postaven, jak je to celé vymyšleno. To je problém, který s tím mám, kromě mnoha dalších problémů. Já jsem považoval za nutné, protože my ty mladé učitele především potřebujeme, toto také ještě sdělit. Děkuji.
čas 13:15:30 – 13:19:56:
Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, můj pozměňovací návrh je velmi stručný. Týká se § 29, který se mění v bodu 47 návrhu zákona. S tím, že v § 29 se v odstavci 1 specifikuje, jakým způsobem probíhá vzdělávání učitelů a řekněme opečovávání kariérního systému ze strany Ministerstva školství. S tím, že v poslední větě § 29, odst. 1 toho § 29 je napsáno, že ?Ministerstvo zajišťuje profesní rozvoj učitelů uskutečňovaný dalším vzděláváním prostřednictvím právnické osoby jím zřízené za účelem zajišťování profesního rozvoje pedagogických pracovníků?. Já navrhuji, aby část té věty byla vypuštěna. A to od slova ?uskutečňovaný dalším vzděláváním prostřednictvím právnické osoby jím zřízené za účelem zajišťování profesního rozvoje pedagogických pracovníků?, a to ze dvou důvodů.
O tom prvním už jsem mluvil. A to je, že by mělo být jisté, že dalším vzděláváním učitelů se budou moci do budoucna zabývat jiné instituce, např. zřizované kraji apod. A tady se může stát, že v nějakém okamžiku z toho zákona potom bude interpretováno, že to můžou dělat jenom organizace zřizované Ministerstvem školství. A druhý důvod je ten, že já si myslím, že to další profesní vzdělávání učitelů mělo být zajišťováno i jakým způsobem než dalším vzděláváním. A tudíž že by tam úplně stačilo, kdyby Ministerstvo školství zajišťovalo profesní rozvoj učitelů bez dalšího. A potom je na něm, jak to bude dělat a jakým způsobem to bude určeno. S tím, že to může být např. řešeno v některé podzákonné normě.
A pak tady mám ještě druhou věc, což je návrh procedurální. Já jsem se jen velmi rychle, po poradě i se senátní legislativou, díval na ten pozměňovací návrh pana senátora Michálka, který obecně podporuji. Ale vzhledem k tomu – a on to také zmiňoval v obecné rozpravě, že ten pozměňovací návrh pana senátora Michálka neprošel legislativou. Tak je velké riziko, že tam dojde k věcem, které budou doprovázené a vzniknou při interpretaci toho zákona, pokud bychom schválili tento pozměňovací návrh, by mohly vzniknout veliké problémy. Já uvedu jeden, na který jsme přišli. V bodě 8 toho návrhu zákona se zrušuje paragraf, který říká, jaké jsou předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy. A pokud by byl přijat pozměňovací návrh pana senátora Michálka, tak je zrušen bod 42, ve kterém jsou dneska předpoklady pro výkon ředitele školy uveřejněny, nebo kde jsou napsány, a tím pádem by z toho zákona po přijetí pozměňovacího návrhu pana senátora Michálka úplně např. zmizely.
To znamená, není úplně jednoduché, nebo není podle mého názoru dost dobře možné v tuhle chvíli o pozměňovacím návrhu pana senátora Michálka bez dalšího hlasovat. Na druhé straně on vyjadřuje vůli minimálně nemalé části senátorek a senátorů ten kariérní řád vypustit, nebo významně snížit jeho dopady. A proto si dovolím dát procedurální návrh, aby podrobná rozprava k tomuto bodu byla přerušena a pokračovala až 7. června. A do té doby ten pozměňovací návrh dopracovat takovým způsobem, aby bylo možné o něm hlasovat bez pochyb o tom, že tam vzniknou nějaké jiné dopady a legislativní problémy. Děkuji za pozornost.
čas 13:21:58 – 13:22:23:
Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem právě ten procedurální návrh chtěl připomenout. O něm by se mělo hlasovat neprodleně. Já ho tedy zpřesňuji tak, že navrhuji, aby se po všech vystoupeních v rámci podrobné rozpravy, které jsou dnes připraveny, byla podrobná rozprava přerušena, nikoli ukončena tak, aby mohla pokračovat toho 7. června.
