Zákon o soudech a soudcích

čas 10:13:44 – 10:15:44:

Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já si myslím, že je zbytečné, abychom tady navzájem říkali, kdo jak se v jakých chvílích chová. Spíše mě při té debatě napadá jedna věc. Každý z nás by si přál, aby ten svět nějak fungoval. A určitě většina z vás by si tady asi přála, aby ústavní soudci měli vyšší plat, než mají, vzhledem k tomu, jak jsou platově odměňováni ti ostatní… Ale to, aby tomu tak bylo, tak se děje tak, že tady schvalujeme nějaké zákony, a potom chceme, aby ty zákony všichni dodržovali. A jednou velkou nemocí, která dneska v České republice je, že zákony se nedodržují, že na zákony se kašle a že vymahatelnost práva je velmi nízká!

A řekněme, takovým negativním příkladem, který se rozhodně tak chová, jsou politici. A pokud mi dneska dokonce při přiznání toho, že tak činíme, porušíme zákon a schválíme přílepek, byť víme dopředu, že je to přílepek, byť jsme si to tady řekli, přiznali jsme se k tomu, tak se chováme nezákonně! A to je příklad pro všechny ostatní. Takže já si myslím, že i s tímhle bychom měli nějak počítat. Že kromě toho, že Senát sám o sobě nějak rozhoduje a nějak ovlivňuje fungování České republiky, tak se také příkladem pro ty ostatní. A to naše chování potom bude v různých okamžicích a na různých místech kopírováno. A pokud my ho budeme kritizovat, tak nám bude připomínáno, že my v nějakém okamžiku jsme se také nechovali podle zákona.