Zprávy ze Senátu: Česká bible v průběhu staletí

Valdštejnský palác, který je sídlem Senátu, umožňuje nejen pořádání zasedání Senátu a jeho orgánů, ale i organizaci výstav a dalších kulturních akcí.

V souvislosti s nedávným koncem roku 2011, tedy v čase ještě doznívajících svátků vánočních mi připadá vhodné se o jednom svém zážitku z účasti na jedné z výstav zmínit.

Přestože slavnostní zahájení výstavy „Česká bible v průběhu staletí – příběh jeruzalémského překladu“ bylo pro mě i díky přítomnosti a promluvě arcibiskupa Dominika Duky velkým zážitkem, kdo má zájem může se na fotografie z výstavy na www.vystrcil.cz podívat, nejvíce na mě nakonec stejně zapůsobilo osobní vystoupení překladatelů jeruzalémské bible Františka X. a Dagmar Halasových. Pro lepší možnost vnímání následujícího textu je asi ještě dobré poznamenat, že manželé Halasovi se k několik desítek let trvající práci – překladu bible svaté dobrovolně uvolili ještě v době totality a že tedy mohli dopředu počítat pouze s tím, že se za celou svoji ohromnou překladatelskou práci mohou dočkat nikoliv společenského uznání, ale naopak perzekuce.

Namísto veškerých dalších slov a popisů a tradičního přání všeho dobrého si nyní na začátku nového roku dovolím doslovně ocitovat slova paní Dagmar Halasové, která na vernisáži přednesla a ze kterých je cítit veliká síla ducha a zároveň hluboká moudrost a pokora. Tedy vlastnosti, kterých není v žádné době dostatek.

„Můj muž vkládal do díla veškeré své znalosti biblických reálií, své znalosti historie i českého jazyka. A já celá svá léta francouzských studií, každý okamžik nad knihou, kdy jsem si do paměti ukládala význam toho či onoho pojmu. Přinášela jsem Jeruzalémské bibli všechny své znalosti vyvážené z okouzlení usebrání nad krásou slov v jejich neotřelosti; dávala jsem jí veškeré úsilí své paměti od prvních krůčků do země-jazyka, kam jsem si uvykla vcházet bez pasu. I své toulky do jiných jazyků za srovnáním jsem tam vnášela. Teď, tímto dílem nabývalo mé celoživotní snažení smyslu. Teď, kdy se měnilo v uvědomělou službu, kdy službou bylo i to okouzlení …

Věděla jsem, že má práce má být anonymní a přijímala jsem tento fakt s radostí. Sametová revoluce sametově setřela utajenost našeho počínání.

A tak se stalo, že jsme již mnohokrát a mnoha způsoby dílo jeruzalémské školy v českém převodu, v jazyce mé země představovali veřejnosti.

A dnes představujeme svůj překlad na půdě jedné z nejvyšších institucí naší vlasti… Navazovali jsme ve svém úsilí na ty, kdo nás předcházeli … kdo nám z hloubi času pomáhali, opírali jsme se o jejich snažení. Víme, že po nás přijdou jiní. Říkáme s evangelistou: Jsme služebníci neužiteční. Udělali jsme jen, co jsme udělat měli, jen to, k čemu jsme se zavázali, jen to, co jsme slíbili, že uděláme.“

Tolik Dagmar Halasová k překladu Jeruzalémské bible. Tolik i ode mě. Přeji šťastný rok 2012.

Miloš Vystrčil, senátor