Veterinární zákon

Praha, 9. schůze Senátu

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon),ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (Tisk č. 171)

Audiozáznam vystoupení

Videozáznam vystoupení

Kontext vystoupení

čas 17:46:01 – 17:54:03:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Ne že bych se cítil být expertem na ochranu zvířat, ale vlastníme malého psa… Když jsem si ten zákon četl a pak jsem ho konzultoval, tak tam mám dvě takové nejasnosti. Bohužel vzhledem k tomu, že dneska se zdá, že ministr spravedlnosti, dopravy a zdravotnictví by bohatě vystačili na fungování této vlády, tak nejsem si jistý, zda na ně dostanu odpověď.

Ten můj první dotaz se týká § 4 odst. 3, ve kterém je stanovena chovateli povinnost, že pokud chová pět a více psů samičího pohlaví, což jsem tedy pochopil, že je fena, jinak to tedy znamená, že moje manželka je člověk samičího pohlaví, což je, řekněme, nový název pro ženu, který, nevím, jestli se ujme, předpokládám, že spíše ne. Také mě zaráží, proč tady není použito slovo fena, ale třeba mi to pan ministr vysvětlí. Tak v tom paragrafu je napsáno, že ten chovatel, pokud má pět a více psů samičího pohlaví, tak to musí nahlásit. Není tam nijak zajištěna situace, která je poměrně častá v případech, kdy skutečně někdo, řekněme, ve svém domě nebo bytě má jakousi takovou černou množírnu, že… Může to být chovatel, chovatelka. Dítě chovatele, dítě chovatelky. A ti všichni si mohou ty psy rozdělit, toho samičího pohlaví, každý z nich může mít tři nebo čtyři ty feny a dohromady jich bude v tom bytě dvanáct. Oni to vlastně nahlásit nemusí, protože si to rozepíší na sebe. Tak jsem se chtěl zeptat, proč to není uděláno tak, aby to bylo aspoň zároveň vztaženo i na nějaké místo trvalého pobytu, pro to místo trvalého pobytu, resp. byt, by to bylo určeno tak, že i kdyby to v tom bytě bylo, aby se to týkalo i těch osob blízkých, proč se nad tím předkladatel toho zákona trošku podrobněji nezamyslel, když už nějaké omezení chceme zavést, tak aspoň tak, aby to mělo logiku, aby to neumožňovalo celkem velmi jednoduše z té povinnosti uhnout např. tím způsobem, jak jsem říkal. Takže to je můj první dotaz, proč tedy to samičí a samčí pohlaví, proč ne fena nebo pes, a potom proč tedy tam není nějaké ukotvení na trvalé bydliště, protože si myslím, a v případě osoby blízké, protože si myslím, že by to více naplňovalo smysl toho odstavce a toho paragrafu toho zákona. Jsem zvědav, jak se s tímto mým dotazem ministr zdravotnictví vypořádá.

A pak je tady jeden dotaz, který by mohl být ministrovi zdravotnictví bližší, a to je opět § 4 odst. 4, kde je napsáno, že očkování psa proti vzteklině podle odst. 1 je platné pouze tehdy, pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu EU, o veterinárních podmínkách. Takže já na rozdíl od běžného občana umím nalézt čl. 17 odst. 1 předpisu EU, pochopil jsem tedy následně, jak zákony píšeme, aby byly všem srozumitelné, že se to týká toho, že očkování psa proti vzteklině je platné pouze tehdy, když je ten pes, česky řečeno, očipován. Jenom pro ty, které by to zajímalo, i když jsem vyhledal ten čl. 17 odst. 1 předpisu EU, tak jsem se to ještě nedozvěděl, protože v tom čl. 17 odst. 1 předpisu EU byl odkaz na přílohu A toho předpisu EU. Takže jsem dohledal přílohu A EU a zjistil jsem, že se to týká nějaké skupiny zvířat, kam patří i psi. Takže takhle my píšeme zákony. Ten člověk, který by chtěl zjistit, s čím jsme spojili očkování psa, že to je spojeno s tím, že má být očipován, tak musí jít do dalších dvou předpisů, resp. do jednoho předpisu EU a následně do jeho přílohy.

A teď k mému dotazu. Mám tomu rozumět tak, že v okamžiku, kdy přijde někdo, kdo nemá očipovaného psa, za veterinářem a bude chtít, aby naočkoval toho psa proti vzteklině, což je velmi důležité, že ten veterinář, pokud on nebude mít očipovaného psa, ho nenaočkuje proti vzteklině? Jinými slovy, mám tomu rozumět tak, že tady zakládáme možnost, že lidé, kteří nechtějí čipovat psy, nebudou mít možnost legálně naočkovat psa proti vzteklině? To je můj dotaz, který se týká toho § 4 odst. 4, což tedy není vůbec legrace, protože jako… To je opravdu vážná věc, neboť existují lidé, já mezi ně nepatřím, my máme očipovaného psa, kteří si nechtějí nechat očipovat psy, neboť jsou přesvědčeni, že jim to škodí. Já si myslím, že to tak není. Ale v tom okamžiku se zdá, že oni je nebudou moci nechat naočkovat proti vzteklině, což tedy je ohrožení zdraví lidí. Já nerozumím tomu, proč tímto způsobem tady nutíme lidi dávat psům čipy.

A spojujeme to s tím, že je nutné je nejdříve naočkovat proti vzteklině, čímž, když se tak nestane, ohrožujeme zdraví lidí, a to už není legrace. To už fakt není legrace. A trošku mi to zavání jakousi domluvou někoho s někým o tom, jak tedy teď zvýšíme to čipování díky tomu, že je povinné očkování. Takže to je ta moje první otázka. A ta druhá je legrační, ale také důležitá.

Pokud se stane, že některý majitel psa přes to všechno, co jsem říkal, nechá psa naočkovat proti vzteklině a bude o tom mít doklad, mě ten pes pokouše a ten pes nebude mít čip, znamená to pro mě, že se mnou bude české zdravotnictví jednat jako s pokousaným psem, který nebyl naočkován proti vzteklině? Přestože byl naočkován proti vzteklině, ale ono vlastně to očkování není platné, protože on nemá ten čip. Takže já můžu být pokousán psem, který byl naočkován proti vzteklině, ale to očkování není platné, tudíž když já přijdu do nemocnice, pokousán psem, který byl naočkován proti vzteklině, ale očkováním, které není platné, tak jak se mnou bude zacházet ta nemocnice? To jsou takové věci, které v tom zákoně vznikají. A je to prostě hrůza. Nechápu, jakým způsobem se ten odstavec dostal do zákona.

Na závěr, aniž bych to chtěl zesměšňovat, dávám dva dotazy. Ten první je, proč odkazy na různé směrnice a přílohy těch směrnic, když to tam šlo normálně, jednoduše napsat. A ten druhý je, jestli skutečně to je tak, že neočipovaný pes nemůže být naočkován proti vzteklině. To je ta základní otázka. Děkuji za pozornost.