
Zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19
10. 2. 2022
Pandemický zákon neprošel Senátem
10. 2. 2022Ve druhé polovině ledna nás opustil Zdeněk Geist starší, člověk, se kterým jsem se znal, se kterým jsem často spolupracoval, kterého jsem si vážil a vážím.
Člověk, o kterém jsem přesvědčen, že vykonal mnoho dobrého. Dovolím si tedy alespoň krátkou vzpomínku.
V době vzniku Kraje Vysočina v roce 2000 bylo Zdeňku Gestovi staršímu 70 let, a přesto díky své aktivitě patřil k prvním osobnostem, které mě jako tehdejšího náměstka hejtmana kontaktovaly a oslovily.
Měl jsem tak možnost se velmi rychle seznámit s osudem Zdeňka Geista, který v důsledku uvěznění svého otce Bohumila Geista v únoru 1948, po vykonstruovaném politickém procesu, nesměl jako politicky nespolehlivý dále studovat. Zdeňku Geistovi nebylo umožněno v roce 1949 složit maturitní zkoušku. V roce 1951 byl Zdeněk Geist povolán do základní vojenské služby a z důvodu své politické nespolehlivosti narukoval na převýchovu k PTP (Pomocné technické prapory). Narukoval k 60. Pomocnému technickému praporu do Svaté Dobrotivé, poté byl převelen k 55. Pomocnému technickému praporu jako havíř. Po propuštění ze služby v PTP v roce 1953 následně nuceně vykonával kopáčské práce, resp. dělnické práce. Maturitu si mohl dodělat až v roce 1969.
Zdeněk Geist se po vzniku Kraje Vysočina velmi aktivně zapojil do společenského života Vysočiny a to zejména v oblasti vysvětlování významu a důležitosti základních demokratických zásad, hodnot, principů a zachování historické paměti. Postupně jsem si zvykl, že pokud jsem na jakémkoliv setkání se Zdeňkem Geistem, musím počítat s tím, že ho bude v dobrém slova smyslu všude plno.
Neuvěřitelně aktivní, vytrvalý a přitom srdečný přístup Zdeňka Geista spojený s jeho organizačními schopnostmi a snahou pomoci se postarat o kolegy a část z nich aktivizovat za účelem pomoci se zachováním historické paměti se projevil i při založení jihlavské územní organizace PTP a při organizaci její činnosti.
Na nedávném posledním rozloučení se Zdeňkem Geistem starším na Ústředním hřbitově v Jihlavě řekl jeho syn také Zdeněk o svém tatínkovi, že na konci života zůstal jeho otec sice sám, ale nikoliv osamělý a že největším bohatstvím muže je jeho jméno.
Souhlasím a dodávám, že nejvíce jsem si na Zdeňkovi Geistovi starším kromě jeho péče o zachování naší historické paměti cenil jeho lidskosti, dobrosrdečnosti a shovívavosti. Čest jeho památce.